"Posilování mě málem stálo život," popisuje Petr Gajda ve svém životním příběhu!

Ahoj, chtěl bych na úvod pozdravit všechny fanoušky fitness a kulturistiky. Jmenuji se Petr Gajda, jsem z Ostravy a je mi 40 let. Chtěl bych se s vámi podělit o svůj životní příběh. Cvičení se věnuji už skoro 20 let. Stalo se mi to koníčkem a hlavně životním stylem, způsobem odreagování po práci při špatné náladě atd. Nikdy jsem neměl závodní ambice, ikdyž v skrytu duše to poslední rok bylo tak, že bych si to na stará kolena možná i vyzkoušel. Ale hlavním mým cílem bylo to, že mě začalo bavit překonávat své limity a posouvat hranice, což se mi bohužel povedlo na jedničku a stalo se mi však osudným a málem mě to stálo i život.

2.10.2022 jsme šli s přítelkyní cvičit do fitness centra jako obvykle. Ten den byly na řadě nohy. Po pár cvicích přišly na řadu těžké dřepy, při kterých mi začalo být strašně spatně a na zvracení, zkoušel jsem to rozchodit, rozdychat, ale nepomohlo nic, tak jsme ukončili cvičení a šli jsme v polovině tréninku domů. Doma jsem okamžitě asi 3x zvracel, uklidnilo se to a šel jsem se najíst. Šel jsem si na hodinu lehnout a pak mě probudil zase pocit na zvracení, tak jsem šel na záchod opět to ze sebe dostat, ale to už mi vytikala jen krev z pusy, najednou něco prasklo (plíce), rána jako byste zlomili pravitko a já se svalil na zem, kde jsem nemohl už dýchat a vydával jsem jen pazvuky.

Přítelkyně zavolala okamžitě rychlou pomoc, ti mě po těžkých bolestech po pár minutách uvedli do umělého spánku, odvezli mě a ze sanitky jsem putoval rovnou na sál. Cestou i na sále mi 3x vyplo srdce, takže mě museli 3x oživovat, což jsem jim naštěstí povedlo. Po dlouhých 7 hodinách na sále mě museli už zavřít, aby to tělo zvládlo. Bylo mi poskytnuto asi 2,5l krve, naštěstí se podařilo mě dát nějak zpět do pořádku.

Přítelkyní bylo týmem lékařů sděleno, že mi nedávají žádnou šanci na přežití, že můj stav je velmi krytický, že následující hodiny a dny budou rozhodující s tím, že bylo odhaleno, že se mi jako první roztrhl jícen a to mělo za následek rozmístění potravy, kterou jsem snědl před kolapsem, všude v těle mezi orgány, tudíž bylo velké nebezpečí, že se tam objeví infekce. Jako druhý následek byl, že mi praskla plíce. Při tom jak rychle se mě snažili zachránit na sále, tak když mě otevirali, tak bohužel poškodili slezinu, snažili se jí šitím zachránit, bohužel kvůli velkému krvácení, které se nedařilo zastavit mi museli pak slezinu odebrat.

Po zašití 250 stehy (60 stehů venkovních, 190 stehu vnitřních), jsem byl převezen na jednotku ARO, kde jsem byl stále v umělém spánku a připojen na úplnou plicní ventilaci a další přístroje, které udržovali kompletně mé životní funkce. Z umělého spánku, se mě pokoušeli probudit po 3 dnech, kde nastala další komplikace a to taková, že jsem si následně nevědomě, při šoku vytrhal všechny hadičky a drátky, co mě drželi při životě, včetně hadice, která byla zavedená do jícnu, aby držela jeho tvar po sešití a díky ní za mě i přístroj dýchal. Bylo proto nutné mě sklidnit a znovu uspat. Tudíž další komplikace byla ta, že když jsem si vytrhl hadici z jícnu, tak už nikdo nedokázal říct, jestli jsem si jicen, znovu nepoškodil a bylo řečeno, že to není jak zjistit a bude otázka, dalších dní, zda nedojde k vnitřnímu krvácení. I přes to špatné, to mělo jedno positivum a to takové, že po vytržení hadice, jsem se adaptoval a naučil sám sebe dýchat bez přístrojů. Dále jsem byl ponechán osudu. 

Následující den jsem se naštěstí probudil ikdyž můj stav byl stále kritický. Po několika dnech se zdravotní stav stabilizoval a mohla následovat další léčba. Po dalších dnech následovali další vyšetření a to pozvolné odpojování od různých přístrojů, po 12 dnech jsem dostal poprvé napít a tekutou stravu. Dva dny jsem se učil postavit na nohy a chodit. Kupodivu všech lékařů, se mě dařilo až tak rychle zotavovat, že bylo možné mě po 14 dnech převézt do domácí péče. Tým lékařů vypověděl, že tohle ještě v životě neviděli, aby se tohle někomu stalo jen tak, že se to sice děje, ale jen při těžkých autonehodach, kde při nárazu praskají plice a následně na to lidi, okamžitě umírají.

Bylo mi sděleno, že hlavní příčinou bylo to, že jsem se dostal až na nebezpečně nízké procento tuku, což bylo v době mé diety 2,7%, organy tak nebyli ničím chráněny a při velkém tlaku, zadrženem dechu ve spodní fázi dřepu, vznikl tak velký tlak na jícen, který už to nevydržel a praskl. Lékaři také řikali, že  to bylo štěstí v neštěstí, mé tělo a já bylo i přes to, co se stalo v tak dobré kondici, že i díky tomu, jsem to přežil. Následky si bohužel nesu trvale, odebranou slezinu, sešitou plíci, sešitý jícen, nedovírající levou chlopeň srdce, potencionální velkou hrozbu na rakovinu jícnu a další. Plus zákaz, vrátit se zpět ke cvičení, cokoliv zvedat, ať už v práci či běžném životě.

Než se mi tohle vše stalo, tak jsem vstával do práce ve 3:00 ráno, 6 dní v týdnu, od 4:00 do 13:00 jsem pracoval jako svářeč. Poté jsem jel hned do fitka, kde jsem si odmakal 5x týdně trénink. Volné dny, jsem se snažil prokládat jízdou na kole, kde jsme najeli třeba 30-60 kilometrů za den. Do toho jsem držel přísnou dietu na 50-100g sacharech, 300g bílkovin a 70g tuku denně. Tuto dietu jsem držel téměř 5 měsíců, kde jsem se dostal už na zmíněnych 2,7% tělesného tuku. Nejhorší na tom bylo to, že jsem se cítil ve skvělé formě a kondici. Neohroženě, jako nějaký „superman“. Nedbal jsem ani varovných signálů těla, kdy jsem zadržoval 3x více vody, než je běžné a zdrávo, že se tělo tímto snaží bránit. Nepřipouštěl jsem si to a přehlížel jsem i únavový syndrom, prostě jsem si jel to své a denně šel ještě po lepších výsledcích. Byla to velká chyba!

Tahle životní událost ač mi hodně vzala, tak zároveň i dala. Dala mi hodně prostoru k zamyšlení do budoucna, co jsem dělal špatně, co musím a můžu změnit, zlepšit, co dělat jinak atd.. Po necelém půlroce od svého téměř smrtelného úrazu v gymu jsem se rozhodl pro svůj, teď už jen naturální, návrat ke cvičení a svému fit životnímu stylu, bez kterého nedokážu být a nedovedu si po cca 20 letech představit, že bych toho všeho jen tak nechal. Musel jsem teď překopat kompletně svůj život a životní styl. Přizpůsobit vše svým nynějším možnostem. Chtěl bych vám od teď monitorovat a ukázat, že vše jde dělat opatrně s rozumem, rozvahou a zdravě. Doufám a věřím, že si v mém životním příběhu dokáže každý najít to své, ať už inspiraci, tak i to čemu se vyvarovat a že nic se nemá přehánět…teď už to vím také a budu se tím řídit.      

Kdo by měl zájem sledovat můj návrat k fitness nebo měl nějaký dotaz, rád každému odpovím a pomůžu s čím budu moct. Stačí mě kontaktovat na sítích na Facebooku, či Instagramu, pod jménem Petr_pipo_Gajda