Vážně je cukrovka dědičná, nebo se k ní lze promlsat?

Cukrovka je jednou z velmi rozšířených a bohužel i nevyléčitelných nemocí, které se v dnešní populaci hojně objevují. A zatímco někdo má pocit, že cukrovka je podmíněná geneticky a jemu se nemůže nic stát, jiní lidé se jí bojí naprosto zbytečně. Jak tomu většinou bývá, pravda je někde mezi těmito extrémy. V dnešním článku si tedy cukrovku představíme a řekneme si, co za ní stojí i jak se jí vyhnout.

Cukrovka a inzulín

Abychom byli vůbec schopni definovat cukrovku, musíte nejprve pochopit chování inzulínu. To je peptidový hormon, který vylučují Langerhansovy ostrůvky slinivky břišní. V našem těle se vylučuje zcela přirozeně a to dvěma způsoby – kontinuálně (průběžně během dne) a jednak po jídle, zejména po takovém, které je bohaté na sacharidy. Primárním úkolem inzulínu je totiž snižovat hladinu cukru v krvi tím, že mu umožní dostat se přímo do buněk. Dá se tak říct, že čím více glukózy máme v krvi (například v důsledku velmi sladkého jídla), tím větší musí být sekrece inzulínu. Pravým opakem (tzv. antagonistou) inzulínu je hormon zvaný glukagon. Ten naopak zvyšuje hladinu cukru v krvi, což se projevuje třeba při dlouhých náročných trénincích, kdy se rozpadá glykogen na molekuly glukózy využitelné jako energetický zdroj.

Hladina cukru v krvi se dá určit pouhým píchnutím do prstu.

Jak se cukrovka dělí?

Tento mechanismus je, obdobně jako i další mechanismy, které v našem těle každou minutu probíhají, téměř geniální. Problém ale nastává ve chvíli, kdy slinivka sice vyloučí inzulín, ale nevyloučí ho v takovém množství, jaké je potřeba. Eventuálně ho vyloučí v dostatečném množství, ale buňky jsou na něj již rezistentní a vše přestává fungovat tak, jak má. V takovém případě přichází na scénu cukrovka (diabetes), kterou můžeme ještě dále dělit na:

Cukrovka 1. typu

Cukrovka 1. typu je méně častým typem cukrovky a nastává u ní tzv. absolutní nedostatek inzulinu, který už trvá doživotně. Zjednodušeně řečeno spočívá mechanismus nemoci v tom, že náš vlastní imunitní systém ničí naše B buňky, v nichž inzulín vzniká. Rozvoj tohoto onemocnění není zcela objasněn, pravděpodobně hraje určitou roli genetika, ale mohou se na tom podílet i různé environmentální faktory a někteří vědci dokonce věří, že svou roli hraje i složení střevní mikroflóry, ačkoliv to není dostatečně potvrzeno. Touto cukrovkou trpí jen asi 7 % nemocných a rozvine se obvykle v dospívání, ačkoliv vznik onemocnění je možný v kterémkoliv věku.

Cukrovka 2. typu

Cukrovka 2. typu je zákonitě častější a jedná se o tzv. relativní nedostatek inzulínu. Naše tělo ho tedy produkuje, ale buňky by ho vyžadovaly ještě více, protože jsou vůči němu rezistentní. Zajímavé na této nemoci je také to, že dříve se vyskytoval především u jedinců ve středním věku, avšak dnes se čím dál častěji objevuje u mladší generace – jedním z důvodů je nedostatek pohybu a sedavý životní styl. Velmi častou příčinou diabetu jako takového je i obezita a vzniku tohoto onemocnění je možné zabránit (nebo jej oddálit) zdravým životním stylem s vyváženým jídelníčkem a dostatkem sportovních aktivit. Řešením je samozřejmě i restrikce nadměrného množství tuků a jednoduchých cukrů.

Obezita je jedním z faktorů, které mohou stát za rozvojem cukrovky.

Jak cukrovku poznám?

Cukrovka má celou řadu různých projevů, které se bohužel nemusí vyskytovat automaticky u každého a část účinků si dokonce i odporuje. V případě diabetu je důležité se zaměřit na:

• Změnu váhy - někteří lidé s cukrovkou mohou v počátcích rozvoje onemocnění zaznamenat neustálý hlad, který vede k přibírání, jiní pacienti ale mohou naopak na váze ztrácet. Je důležité hlídat jakékoliv výkyvy, které nemají opodstatnění.
• Žízeň a časté močení - pro oba typy cukrovky je charakteristická žízeň a s ní spojené časté močení. Nic neobvyklého pak není ani infekce močových cest a dehydratace.
• Rozmazané vidění - oční sítnice je velmi citlivá na výkyvy glukózy, a proto cukrovku velmi často poznáte skrze rozmazané vidění. To nemusí být vůbec permanentní, spíše naopak přichází v určitých vlnách.

Přicházet mohou i ne tak časté problémy jako pálení dolních končetin, zhoršené hojení ran, neustálá únava, malátnost a v extrémních případech i psychická zmatenost. Diabetes 1. typu je autoimunním onemocněním, tudíž nehraje roli životní styl ani jiné faktory. To u druhého typu cukrovky hraje životní styl primárně, a pokud jste ve stresu, máte nadváhu a nadbytek jednoduchých sacharidů v jídelníčku, budete mít mnohem větší pravděpodobnost vzniku cukrovky.

Co dělat, když mám podezření na cukrovku?

Pokud máte na cukrovku podezření, určitě je na místě navštívit lékaře, který se s vámi domluví na příslušných vyšetřeních hladiny krevního cukru - budou ho zajímat jak hodnoty na lačno, tak i hodnoty s určitými rozestupy od posledního jídla a celé sady testů se budou opakovat vícekrát, aby byl výsledek opravdu zaručený.

Zdravá strava je jedním z nejdůležitějším pilířů prevence diabetu 2. typu

Co dělat, abych cukrovku neměl?

Dobrá zpráva je, že mnoha vznikům cukrovky 2. typu je možné zabránit, pokud máte správně nastavený režim. Základem všeho je zbavit se nadváhy a obezity, pokud jí náhodou trpíte. S tím je samozřejmě spojený i aktivní životní styl a zdravá strava. Tyto tři faktory jsou jako prevence zcela dostačující. Pokud tedy aktivně chodíte do fitka nebo jinak sportujete alespoň dvakrát až třikrát týdně a snažíte se mít alespoň v rámci možností vyvážený jídelníček, nemusíte se absolutně vůbec bát cukrovky nebo prediabetu. Přesto to ale doporučujeme s příjmem sacharidů.

Co si z dnešního článku odnést?

Z dnešního článku byste si měli odnést především to, že cukrovku rozlišujeme prvního a druhého typu. Zatímco ta první je autoimunní a nedá se nijak ovlivnit, za tu druhou může dost často špatný jídelníček, nedostatek pohybu a v neposlední řadě také nadváha nebo obezita, která je s výše uvedenými faktory samozřejmě spojená. Není ale důvod stresovat, pokud máte dostatek pohybu a snažíte se váhu i skladbu jídelníčku držet v normě, cukrovka vám samozřejmě nehrozí.